Hlavní nádraží a jeho okolí v roce 1924

V roce 1924 uplynulo už přes padesát let od prosince 1871, kdy byl zahájen provoz na dnešním Hlavním nádraží, původně dvojnádraží Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) a Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy (TKPE). Obě dráhy byly zestátněny ještě za Rakouska-Uherska a TKPE se před tím stačila ještě sloučit s Českou severní dráhou (BNB).

Po vzniku Československa tak celé nádraží připadlo do majetku nově vzniklých Československých státních drah (ČSD) a bylo přejmenováno po tehdejším americkém presidentu W. Wilsonovi.

Od zřízení nádraží do roku 1924

Během prvních padesáti let existence prošlo nádraží několika výraznými rekonstrukcemi – zejména nahrazením původní neorenesanční výpravní budovy od architektů V. I. Ullmana a A. V. Barvitia za budovu v secesním slohu od architekta Josefa Fanty a dále také zastřešením nástupišť dvěma oblouky mohutné železné konstrukce (dodané firmou Samuel Bondy z Holešovic). Obě představují charakteristický znak nádraží dodnes.

Významné stavební změny za tu dobu proběhly také v bezprostředním okolí nádraží – zejména zbourání hradeb a založení reprezentativního městského parku (později Velký sad, dnes Vrchlického sady) na jejich místě, dále výstavba několika významných budov jako Museum Království českého (dnes Národní muzeum), Nového německého divadla (dnes Státní opera), kancelářské budovy Ředitelství státní drah Praha (ŘSD Praha) u Bulhara, školních budov na pozemcích bývalé usedlosti Smetanka a také výstavba celé řady činžovních domů a vil.

Někdejší nádraží „za branou“ (jak se mu i původně říkalo), mimo katastrální území Prahy a v řídce zastavěném území Vinohrad, se tak v roce 1924 ocitlo uprostřed městské aglomerace Velké Prahy.

Další vývoj po roce 1924

Na druhou stranu jak samotné nádraží, tak jeho okolí čekaly v následujících sto letech další rozsáhlé změny. V roce 1924 se už připravovala elektrifikace pražského železničního uzlu a zatrolejování většiny kolejiště nádraží (bez nákladních kolejí pod dnešní Italskou ulicí).

Dále začínalo být zřejmé, že kapacitně nádraží nezvládá zároveň jak osobní, tak i nákladní dopravu. Protože se do budoucna mělo stát centrálním osobním nádražím, probíhaly úvahy o vymístění nákladní dopravy, což dalo později vzniknout Nákladovému nádraží Žižkov. Na Hlavním nádraží tak mohla být redukována různá skladiště – jak rychlozboží u tehdejší Hooverovy (dnes Wilsonovy) ulice, tak zejména skladiště a rampy v nákladní části pod Božetěchovou (dnes Španělskou) a Žižkovou (dnes Italskou) ulicí.

Z nově postavených budov od roku 1924 do současnosti můžeme zmínit bývalou Pražskou burzu čp. 52 v Hooverově (dnes Wilsonově) ulici (dokončena 1937, později začleněnou do budovy Federálního shromáždění) a budovu Radiožurnálu čp. 1409 na rohu Fochovy (dnes Vinohradské) a Balbínovy ulice (dokončena 1933, dnes Český rozhlas). Na svahu nad Hlavním nádražím byly kolem roku 1928 zřízeny v Italské ulici garáže a v dalších letech postupně rozšiřovány.

V pozdější době byl v Rubešově ulici na uvolněném místě vybudován areál Transgasu (1978), který byl však v roce 2019 už opět zbourán. A na zbytkové parcele po stavbě magistrály byla postavena kancelářská budova se znovupoužitým čp. 490 (1999).

Galerie obrázků

Model Hlavního nádraží a jeho okolí v roce 1924 zobrazuje zajímavý mezník ve stopadesátileté historii místa.

Je však třeba zdůraznit, že jde pouze o „pracovní“ (tzv. hmotový) model, jehož cílem není naprosto fotorealistické zobrazení. Model není pokryt texturou a jednotlivé objekty jsou naznačeny většinou pouze „hmotou“, kterou zabírají. Zjednodušeně jsou znázorněny stromy a keře, koleje zatím pouze pásem bez pražců. Až na výjimky nebyly modelovány sochy a plastiky.

Na druhou stranu byla při konstrukci modelu použita metoda fotogrammetrie založená na stovkách fotografií a doplněná dalšími stovkami stavebních plánů a výkresů. S vysokou mírou jistoty tak lze tvrdit, že vzdálenosti a rozměry jednotlivých objektů jsou zachyceny s přesností na desítky centimetrů.

Upozornění: V roce 1924 bylo kolejiště Hlavního nádraží plné vlaků a hlavně odstavených vagonů. Jejich doplnění do modelu zabere ještě nějaký čas. Také je třeba vyřešit některé technické problémy s korektním umístěním vagonu na kolej. Z tohoto důvodů je v aktuální verzi pracovního modelu zatím kolejiště prázdné.

Průlet nad modelem

Na krátkém videu je možné se proletět nad modelem a prohlédnout si jej z nejrůznějších úhlů.

Zákresy modelu do starých i současných fotografií

Výsledný model je možné zakreslit do libovolné dříve georeferencované fotografie. Na prvním obrázku je výřez z letecké fotografie z roku 1931. Po jeho zvětšení lze posuvníkem v horní části měnit průhlednost modelu překrývajícího fotografii.

Při pečlivém zkoumání rozdílů mezí fotografií a modelem je možné pozorovat i změny, ke kterým došlo mezi rokem 1924 (pro který je vytvořen model) a rokem 1931 (kdy byla pořízena letecká fotografie).

Na druhém obrázku je filmové políčko z hraného filmu „Slavia L-Brox – Románek letcův“ (Vladimír Studecký, 1927). Přestože je rozlišení filmového záběru velmi nízké, tak se čitelnosti při prokreslení vytvořeným modelem výrazně zlepší.

Zároveň je opět poznat rozdíl stavu k roku 1924 a 1927 – např. na filmovém záběru už stojí hotel Wilson s mohutnou přístavbou ve vnitrobloku směrem k nádraží.

Při velkém časovém rozdílu mezi modelem a okamžikem pořízení fotografie se mohlo místo změnit téměř k nepoznání. Prolnutí modelu a fotografie pak umožní lépe pochopit dřívější prostorové uspořádání.

Následují další vybrané ukázky zákresů modelu do fotografií (už bez možnosti změny průhlednosti):

Ještě další zákresy modelu do fotografií jsou v textech popisujících jednotlivé části modelu.

Podrobný popis jednotlivých částí modelu

Vytvořený model se skládá z několika dílčích modelů samotného areálu nádraží a jeho nejbližšího okolí. Zasahuje do tří katastrálních území – Vinohrady, Nové Město a Žižkov.

	Areál samotného nádraží
	Vrchlického sady
	Národní muzeum, Státní opera a okolí
	Smetanka a sportoviště v Italské
	Komotovka, Křenovka a Bulhar

Způsob vytvoření modelu

Pro zájemce je připraven i popis způsobu vytvoření modelu – postup práce, použité podklady i znázornění míry jistoty, se kterou jsou jednotlivá místa vymodelována.

 

---

Informace zde uvedené jsou bez záruky.
Vytvořeno: 16. února 2022. Poslední aktualizace: 24. srpna 2022