Způsob vytvoření modelu

Vymodelovat jednou Hlavní nádraží ve všech jeho podobách od roku 1871 do současnosti je plánem už od počátku systematické práce na virtuálním modelu Prahy započaté v roce 2004.

Prvním dílčím krokem byl v roce 2007 vytvořený model Vinohrad, jehož součástí byl i areál Hlavního nádraží. Cílem bylo ověření technických možností tehdejších počítačů a dále první pokusy s ovládáním pohybu silničních i kolejových vozidel. Z těchto pokusů vznikla i krátká videa.

Zde prezentovaný pracovní model stavu Hlavního nádraží k roku 1924 je opět pouze jedním z dílčích kroků. Při práci však už byly použity všechny relevantní podkladové materiály nashromážděné téměř za 20 let z mnoha různých zdrojů.

Postup práce

Práce na aktuálním modelu Hlavního nádraží začala 1. ledna 2021 a zabrala přibližně 1 600 člověkohodin. Do toho není započítaný čas nutný na sběr pokladů – procházení a digitalizace materiálů v archivech, sběr starých fotografií i pořizování vlastních. A zejména následné zpracování veškerých podkladů, aby je bylo možné při modelování použít.

Dokončení modelu oddalovala několikráte se opakující potřeba přidat další a další území v okolí nádraží, aby celek dával logický smysl.

Tvar pozemku nádražního areálu si nejprve vyžádal, aby byly do modelu zahrnuty na západní straně dva domovní bloky v okolí dnešní Státní opery a rozsáhlá budova Ředitelství státních drah Praha u Bulhara.

Pro severní zhlaví bylo typické „soumostí“ osmi mostů přes Seifertovu ulici. Mosty nebylo možné nevymodelovat a zároveň vypadalo divně je nechat „viset ve vzduchu“ na druhém konci. Proto došlo k dalšímu rozšíření modelu o kus kolejiště směrem k budoucí měnírně Křenovka. Velký výškový rozdíl Husitské a Příběnické ulice pod a nad kolejištěm si však vyžádaly rozšíření modelu i o několik domů v těchto ulicích, na východě doplněné ještě o domy v Seifertově a Řehořově ulici.

Pohledy na Fantovu budovu od západu vždy zahrnují alespoň část Vrhlického sadů. Zároveň byl hlavní vstup pro cestující z dnešní Wilsonovy ulice vždy koncipován v souvislosti s parkem na její protější straně. Proto bylo žádoucí rozšířit plochu modelu i o celé Vrchlického sady. To vyvolalo potřebu vymodelovat i domovní blok mezi Hybernskou a Bolzanovou, který sady na severu opticky uzavírá.

Nakonec se ukázal ještě problém při pohledu na areál nádraží od jihu s portálem tunelu těsně pod Vinohradskou ulicí. Pokud by model začínal až Vinohradskou ulicí nad ním, tak by bylo vlastně vidět zezadu do tunelu v podzemí. Proto bylo nutné zahrnout do modelu i dva domovní bloky mezi Vinohradskou a Římskou ulicí, které přirozeným způsobem tunel „zakryly“.

Při pohledu na takto vzniklý půdorys modelu zcela evidentně chyběla v jihozápadním rohu budova Národního muzea. Přestože sama o sobě dala dost práce (a to jsou v naznačeny plastiky jen na rampě, nikoliv na samotné budově), tak nebyla jiná možnost, než Národní muzeum do modelu zahrnout také.

Modelování jednotlivých částí

Většina z významných budov stojících v roce 1924 se zachovala dodnes pouze s minimálními změnami – ty tak bylo možné modelovat s jistotou podle skutečného stavu, současných přesných map i vlastních fotografií a měření. Na samotném nádraží to je zejména Fantova budova a částečně i budova pošty, v okolí nádraží pak i budova Národního muzea (až na pozdější půdní vestavby), Státní opera (až na zakrytí galerií a technologickou nástavbu), budova bývalé reálky na Smetance (dnes základní škola).

Stejně tak stále stojí některé bloky činžovních domů (blok mezi Bolzanovou a Hybernskou ulicí, bloky mezi Vinohradskou, Mánesovou a ulicí Na Smetance). Několik vil pod Italskou ulicí – vila čp. 1800 (původně Ambulatorium), vila čp. 1778 (dnes MŠ), vila čp. 1781 (dnes rezidence řeckého velvyslance). Částečně to platí i pro vilu čp. 1037 (dnes rezidence egyptského velvyslance) a vilu čp. 1799, které však od roku 1924 prošly výraznějšími přestavbami. Do velké míry se dochoval i tenisový areál (dnes tenisový klub Oáza).

Ostatní budovy musely být rekonstruovány podle dostupných starších plánů, stavebních výkresů a fotografií. Na nádraží jde zejména o výtopnu s točnou a kolejiště, budovy a rampy v nákladové části. V okolí nádraží pak o budovu ŘSD Praha, dále budovu obecných škol (později opatrovnu) na Smetance, o strojírnu pana Kameníčka čp. 282 a 1409 na rohu dnešní Vinohradské a Balbínovy. A dále o celou řadu řadových (většinou činžovních) domů zejména v okolí Národního muzea a u Bulhara. A konečně i vila čp. 560 p. Bromovského.

Rekonstruována musela být i situace celého jižního zhlaví nádraží u tunelu, které později doznalo významných změn zrušením rampy a přístavbou dalších dvou tunelů. Dostupné fotografie jsou však většinou od jihu z oken domů v dnešní Vinohradské ulici. Pohled z kolejiště se podařilo získat pouze na jednom filmovém záběru.

Samostatnou kapitolou byla rekonstrukce stavu Vrchlického sadů, protože bylo velmi obtížné určit správnou pozici pořízení dostupných fotografií. A ani situační plány nedosahovaly dostatečné přesnosti. Velkou práci tak dala zejména střední partie s jezírkem a s celou řadou drobných staveb.

Použité podklady

Obecně o podkladech nutných pro modelování pojednává samostatný text Typy podkladů.

Konkrétně pro model Hlavního nádraží pak platí, že s jeho rozsahem narostlo i množství použitých podkladů. Kromě vlastnoručně pořízených fotografií, náčrtků a měření byly použity materiály z těchto zdrojů:

	Archiv ČD v Libni
	Archiv hlavního města Prahy
	ČTK, Fotobanka
	Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy
	Národní archiv
	Národní muzeum, Archiv dějin tělesné výchovy a sportu
	Österreichisches Staatsarchiv, Wien
	Pražské vodovody a kanalizace, archiv
	SUDOP, archiv
	ÚMČ Praha 2, archiv odboru výstavby
	Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, Mapová sbírka

Dále byly použity podklady a informace z tištěných knih a časopisů, online sbírek fotografií a v neposlední řádě také ze soukromých archivů (abecedně) Ing. Zdeňka Hrdiny, Ing. Ivo Mahela, Ing. Zdeňka Maruny a PhDr. Pavla Scheuflera.

Fotografie, plány a náčrtky ze soukromého archivu Ing. Zdeňka Maruny zachycují zejména domovní blok na sever od Státní opery a také domovní blok mezi Škrétovou a Rubešovou ulicí. Oba těsně před jejich demolicí v roce 1976. Hodnota podkladů spočívá v tom, že on sám je tehdy pořizoval a shromažďoval se záměrem vytvořit (papírový) model Hlavního nádraží a jeho okolí.

Použité fotografie ze soukromého archivu Ing. Ivo Mahela zachycují zejména severní zhlaví stanice, okolí výtopny a mosty přes Seifertovu ulici. Pro tato místa je jinak množství fotografických podkladů omezené, takže při modelování těchto míst byly velmi cenné.

Plány a schémata ze soukromého archivu Ing. Zdeňka Hrdiny pomohly při určování pozic výhybek a návěstidel. Stejně tak soubor fotografií z roku 1928 ze soukromého archivu PhDr. Pavla Scheuflera zachycující stav těsně po elektrifikaci kolejiště.

Počty použitých podkladů podle typu materiálu:

Typ podkladu	Počet	Nejstarší	Nejnovější
Vlastní fotografie	550	2001	2021
Cizí fotografie	705	1874	2020
Filmová políčka	140	1911	2014
Kresby	5	1877	1918
Polohopisné a katastrální mapy	44	1855	2015
Situační plány	319	1873	1988
Půdorysy	262	1871	1967
Nárysy	156	1871	2011
Řezy	161	1871	1959

I při modelování stavu k roku 1924 se mohou hodit starší (nebo naopak novější) podklady. Například budova stojící v roce 1924 nemusela od svého postavení doznat žádných změn, a lze proto použít původní stavební výkresy nebo její fotografie těsně po postavení. A naopak, budova může být zachycena i na pozdějších plánech, výkres či fotografiích. Může být zachycena jako sousední při nové výstavbě, nebo i z důvodu, že má být právě zbouraná. Právě bourací plány bývají velmi spolehlivé, protože je na nich zachycena skutečnost. Opět je jen třeba kontrolovat, zda během let nedošlo k nějaké změně.

Počty použitých podkladů podle typu zdroje:

Zdroj	Foto	Filmová políčka	Kresba	Plány	Stavební výkresy
Vlastní archiv	550
Institucionalní archivy	236			353	559
Soukromé archivy	48			8	14
Knihy a články	188		2		5
Časopisy a noviny	102		2
Filmy dokumentarní	2	114
Filmy hrané	1	26
Výstavy, expozice	34
Online zdroje	54
Ostatní zdroje	32		1	2
Celkem	1247	140	5	363	578

Plány zahrnují polohopisné, výškopisné, regulační, katastrální a situační plány. Stavební výkresy pak půdorysy, nárysy a řezy.

Počty použitých podkladů podle dílčího modelu:

Zdroj	Foto	Filmová políčka	Kresba	Plány	Stavební výkresy
Areál samotného nádraží	273	26	0	110	142
Vrchlického sady	149	9	2	95	2
Státní opera a okolí	128	20	0	23	83
Národní muzeum	243	40	1	37	1
Domy nad tunelem	89	5	0	27	304
Smetanka	305	4	3	42	6
Sportoviště v Italské	60	0	0	17	13
Komotovka	101	37	0	76	0
Bulhar	123	16	0	76	32

Fotografie

Mezi nejdůležitější zdroje fotografií patří:

Zdroj	Počet	KOMÍN
Archiv Českých draha, Libeň	18	Mapa
Archiv hlavního města Prahy, Sbírka fotografií	84	Mapa
časopis Český svět	52	Mapa
časopis Světozor	32	Mapa
ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv/Stiftung Luftbild Schweiz	2	Mapa
Fotobanka ČTK	96	Mapa
Národní muzeum, Archiv dějin tělesné výchovy a sportu, Fotoarchiv (eSbirky.cz)	14	Mapa
svazky edice Zmizelá Praha, Pražské nakladatelství V. Poláčka (původní svazky) a Nakladatelství Paseka (reedice a nové svazky)	46	Mapa
výše uvedené tři soukromé archivy	45	–

Proklik Mapa umožňuje zobrazit pozice pořízení fotografií z daného zdroje na mapě Prahy v aplikaci KOMÍN (Katalog obrázků místopisných). Změnou kritérií (zejména časového období) lze vyhledat další fotografie z daného zdroje.

Z celkového množství přes 1200 použitých fotografií se jako klíčové při práci na celém modelu ukázaly dvě letecké fotografie z obrazového archivu ETH Zurich pořízené v roce 1931 (P4D-fH13929 a P4D-fH13926).

Je možné, že jde o fotografie pořízené při vyhlídkovém letu během propagační návštěvě vzducholodi Zeppelin v Praze.

Dalšími klíčovými fotografiemi byly:

	pohled na jižní zhlaví nádraží v roce 1923, z časopisu Český svět (P4D-fH17264)
	pohled na severní zhlaví nádraží kolem roku 1926 – ič. 78, Sbírka fotografií, Archiv Českých drah v Libni (P4D-fH19339)
	pohled na severní zhlaví nádraží ze 30. let 20. století, Fotobanka ČTK (P4D-fH8577)

Pro centrální část Vrchlického sadů s jezírkem bylo přínosných několik barevných diapozitivů z fotoarchivu Archivu dějin tělesné výchovy a sportu, Národní muzeum (dostupné na eSbirky.cz).

Všechny relevantní fotografie byly předem zkatalogizovány tím způsobem, že byla zjištěna přesná pozice a natočení fotoaparátu v okamžiku pořízení fotografie. Tento krok, přes svou velkou pracnost, výrazně usnadňuje následnou práci na modelu, protože je možné automaticky vyhledat všechny fotografie, na kterých se právě modelované místo nachází. A hlavně je možné z takto zpracovaných fotografiích odečítat rozměry a kontrolovat pozice i velikost modelovaných objektů.

Vedlejším produktem přípravy fotografií pro modelování je tak KOMÍN (Katalog obrázků místopisných).

Filmové záběry

Filmové záběry jsou rozloženy na jednotlivá filmová políčka a dále se s nimi zachází stejně jako s fotografiemi. Problémem je nízké rozlišení televizního obrazu a také časté deformace poměru stran dané patrně převodem do formátu vysílání 4:3, resp. 16:9.

Hlavní nádraží se také objevilo na záběrech v řadě hraných filmů.

Při modelování vnitrobloku domu čp. 32 v Seifertově ulici (vystavěného Aloisem Stuchlíkem) byly použity záběry z reportáže o tomto domu a jeho historii odvysílané v publicistickém pořadu Z metropole (Petr Sojka, Česká televize) v roce 2014. V té byla zveřejněna i jedna historická fotografie železného altánu v zahradě. Vše bohužel se zdeformovaným poměrem šířky a výšky záběrů, takže není možné korektně odečítat rozměry zachycených objektů.

Plány a výkresy

Mezi nejdůležitější zdroje plánů a výkresů patří:

Zdroj	Počet	OKAP
Archiv Českých draha, Libeň	150	Mapa
Archiv hlavního města Prahy, Sbírka map a plánů	62	Mapa
Národní archiv	238	Mapa
ÚMČ Praha 2, archiv odboru výstavby	391	–
Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, Mapová sbírka	21	Mapa

Proklik Mapa umožňuje zobrazit pozice plánů z daného zdroje na mapě Prahy v aplikaci OKAP (Online katalog anotací plánů). Změnou kritérií (zejména časového období) lze vyhledat další plány z daného zdroje.

Jako hlavní zdroj železničních situačních plánů a výkresů (půdorysů, nárysů a řezů) posloužily fondy ze specializovaného archivu Českých drah v Libni (fondy jsou dnes v SOA Praha) a dále vybrané fondy z Národního archivu a Österreichisches Staatsarchiv, Wien.

Za téměř patnáct let pravidelných návštěv badatelen byla zdigitalizovaná většina relevantní dochované plánové dokumentace k Hlavnímu nádraží a přilehlým tratím.

U železničních situačních plánů je však třeba počítat s účelem, pro který byly vytvořeny a s použitým měřítkem (obvykle 1:1000). Přestože jsou detailní v prostoru kolejiště a informační hodnota je vysoká, tak jsou poměrně často geodeticky ne zcela přesně zaměřené a různě zkreslené. Někdy nesedí vzdálenosti (a to i u významných budov jako mezi Fantovou budovou a budovou pošty) a problémy bývají i se zachycením tratě do oblouku. Například, pro většinu železničních situačních plánů před rokem 1938 je naprosto charakteristické velmi nepřesné zachycení kolejiště od mostů přes Seifertovu ulici až po Hrabovku. Cizí objekty mimo areál kolejiště a zejména mimo „požární obvod dráhy“ jsou pak logicky naznačeny spíš jen schématicky.

Pro železniční projekty je dále typické, že obvykle chybí plány dle provedení (na rozdíl např. u projektů tramvajových tratí, kde se obvykle dochovaly i kolaudační plány). Ne vždy jak tak zřejmé, jestli se daný projekt skutečně realizoval. Nerealizovaných projektů byla přitom celá řada.

Neželezniční plány (polohopisné, výškopisné, katastrální i situační) a výkresy pro okolí nádraží byly dohledány ve fondech Archivu hlavního města Prahy a Ústředním archivu zeměměřictví a katastru (v obou případech zejména pro Vrchlického sady), Národního archivu (zejména tramvajové trati) a konečně v archivu odboru výstavby ÚMČ Praha 2. Ten se ukázal jako klíčový zdroj pro už neexistují budovy v okolí Státní opery a hlavně pro dva domovní bloky nad tunelem mezi Vinohradskou a Římskou ulicí.

Pro modelování Vrchlického sadů byly nejdůležitější dva mapové podklady. Jednak soubor situačních plánů z fondu Reambulace královského hlavního města Prahy z roku 1917 (Ústřední archiv zeměměřictví a katastru). Mapové listy týkající se Vrchlického sadů obsahovaly i četné zajímavé detaily (např. půdorysy drobných staveb domků výběrčích potravní daně a kiosku občerstvení, jezírka a vodopádu v centrální části), včetně kót vzdáleností.

Stejně důležitým zdrojem byly grafické listy ze souboru Dudych, Karel a kol.: Pražské parky a dřeviny, Kartografie, Praha, 1975 (ič. 7098, Sbírka map a plánů, Archiv hlavního města Prahy), které obsahují pozice jednotlivých stromů, včetně jejich druhu. Přestože zachycují až mnohem pozdější stav, lze u vzrostlých stromů celkem spolehlivě předpokládat, že se na stejném místě nacházely i v roce 1924. Jejich menší vzrůst šlo korigovat podle starších fotografií.

Každý z použitých plánů (i nárysů a řezů) musel být předem georeferencován, aby byl snadno dohledatelný podle právě modelované lokality. Vedlejším produktem modelování je tak OKAP (Online katalog anotací plánů). Na ukázku si je možné nechat vyhledat seznam plánů týkajících se Hlavního nádraží a s datací blízko modelovanému roku 1924.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu

Různé části modelu jsou vymodelovány s různou mírou jistoty podle množství a typu dostupných podkladů. Obecně o spolehlivosti podkladů a významu použitých barev pojednává samostatný text.

Protože dvě hlavní použité letecké fotografie pocházejí až z roku 1931, mohlo v některých případech (kde nebyl k dispozici žádný další fotografický nebo mapový podklad) omylem dojít k vymodelování až pozdějšího stavu, který v roce 1924 ještě neexistoval. Týkat se to může zejména různých půdních vestaveb a nástaveb.

Nedostatek podkladů se projevoval dál v pásu po celé východní hranici areálu nádraží – vojenskou rampu a samotný svah pod ulicemi Italská a Španělská. Úplně nejhorší byl stav podkladů pro trojúhelníkový pozemek budoucích garáží Beneš nad svahem. Toto místa je tak vymodelováno pouze na základě hrubého půdorysu na železničních situačních plánech a odhadu podle stavu po vybudování garáží.

Školní budovu čp. 505 bylo možné modelovat podle současného stavu. Rozdílná však byla úprava botanické zahrady nad Španělskou ulicí, kde je dnes pouze travnatá plocha a jeden skleník. Budovu opatrovny čp. 1420 bylo třeba modelovat pouze podle dostupných fotografií.

Částečně podle současného stavu a částečně jen podle dostupných fotografií byly modelovány dva domovní bloky mezi ulicemi Na Smetance, Mánesova a Vinohradská. Rozdíly oproti současnosti spočívají hlavně v pozdějších půdních vestavbách a nástavbách, při kterých docházelo ke zrušení věží a ozdobných střešních štítů, resp. ke zjednodušování celé fasády.

Pro okolí Státní opery bylo poměrně dost fotografií a stavebních výkresů pro domy v severním bloku těsně u nádraží. Domy do Vinohradské ulice musely být modelovány pouze podle fotografií, kterých je však dostatek. Samotné divadlo ještě nemělo krabicovitou nástavbu provaziště, ani zakryté galerie. Původní stav je však zdokumentován na vícero fotografiích. Problematická však byla divadelní zahradní restaurace, pro kterou bylo k dispozici málo podkladů – pouze jeden půdorys a na pár fotografiích byly vidět dílčí části zahrady.

Domy v bloku nad tunelem musely být vesměs vymodelovány pouze na základě plánů, protože je k dispozici pouze velmi málo dochovaných fotografií. Pro původní dům čp.  334 na rohu Vinohradské a Rubešovy ulice nebyl dostupný vůbec žádný výkres a zachycen je nezřetelně pouze na dvou fotografiích. Stejně tak nebyly k dispozici žádné výkresy pro strojírnu pana Kameníčka. Zejména pohled do vnitřku dvora se podařilo získat pouze na jediné fotografii dokumentující začátek stavby budovy Radiojournalu.

Nejisté je dětské rejdiště (hřiště) v jižní části parku. Sice existuje plán na jeho zřízení (P4D-RM22366) z roku 1894, ale není jasné, zda bylo opravdu zřízeno. Nepodařilo se nalézt totiž žádnou fotografii, na které by bylo zachyceno.

Velmi málo fotografií také zachycuje parkovou stranu dnešní Wilsonovy ulice před budovou nádraží před výstavbou Wilsonova pomníku v roce 1928. Toto místo bylo zachycena pouze na jednotkách fotografií kolem roku 1880, z doby těsně po zřízení parku. Pak zarostlo stromy a patrně už nebylo co fotit. Protože letecké fotografie i grafické listy pozic stromů jsou až z doby po postavení pomníku, tak v prostoru na sever od branky nebylo podle čeho „nasázet“ stromy ve stavu roku 1924.

Dům výběrčího potravní daně čp. 1558 v Bolzanově ulici se podařilo nalézt pouze na jediné fotografii od Jindřicha Eckerta pořízené kolem roku 1888 (P4D-fH5839). A na té je vidět pouze malá část jeho střechy. Žádná jeho další fotografie zatím nalezena nebyla. Proto musel být vymodelován analogicky k identickému domku čp. 1557, resp. k zrcadlově otočenému domku čp. 1556. Stejně tak k němu přilehlý pisoár.

Problematický byl vnitroblok se skálou, zahradou a altánem, který je výrazně členitý, ale pro který byl k dispozici pouze dobový půdorys z katastrální mapy a nezřetelný pohled na ortofotomapě z pozdější doby. Částečně tak pomohly alespoň filmové záběry současné podoby vnitrobloku z reportáže o domu čp. 32 a jeho historii odvysílané v pořadu Z metropole.

Pro koleje pokračující za mosty přes Seifertovu byl relativní dostatek mapových podkladů a zachyceny byly i na fotografiích.

Další problematická část z pohledu spolehlivosti modelování pak byly domy v Husově (dnešní Husitské) ulici. Pro ty byly k dispozici pouze půdorysy a několik fotografií, na kterých však nemohly být zachyceny v dobrém úhlu (vzhledem k terénní situaci okolí). Až na jejich velmi stísněné dvorky těsně pod Hrabovskou spojkou se však podařilo dosáhnout poměrně vysoké jistota v přesnost jejich vymodelování.

U Bulhara bylo možné celkem spolehlivě vymodelovat budovu Ředitelství státních drah Praha na základě dochovaných výkresů a také podle několika fotografií zachycujících budovu z různých stran. Stejně tak i kabelový domek na jih od budovy. Nižší míra jistoty je však u nádvoří budovy Ředitelství, které je vymodelováno pouze podle půdorysu a dvou fotografií zachycujících vršky korun na něm rostoucích stromů (P4D-fH13929 a P4D-fH8577).

Na samotné křižovatce byl na modelování obtížný rohový dům čp. 84, protože nebyly k dispozici jeho výkresy a je velmi málo fotografií, na kterých by byl zachycen před svoji zkázou v květnu 1945. Kolem domku výběrčího potravní daně čp. 1532 byl shluk trafik a stánků, patrně i telefonní budka. Pro samotný domek (zbouraný někdy mezi roky 1925 až 1927) byly k dispozici alespoň stavební výkresy a jeho část je zachycena na fotografii z vítání císaře Františka Josefa I. před vjezdem na Žižkov. Ostatní dřevěné boudičky byly modelovány pouze na základě půdorysů a podle analogie se stánky viditelnými na fotografiích toho místa z pozdější doby.

Domovní blok mezi dnešními ulicemi Hybernská, Opletalova, Bolzanova a U Bulhara je modelován podle reality současného stavu, ale nebyly dostupné žádné starší výkresy. Nejistá je tak zejména tehdejší podoba vnitrobloku a jeho zastavění. Zároveň není zcela jisté přesné datování půdních vestaveb a nástaveb. Proto je možné, že na modelu není u některého domu správně zachycen stav přesně pro rok 1924.

 

Informace zde uvedené jsou bez záruky.
Vytvořeno: 16. února 2022. Poslední aktualizace: 30. května 2022