Pražská obecní plynárna na Žižkově
První pražská obecní plynárna stála na Žižkově v lichoběžníkovém prostoru mezi dnešními
ulicemi Seifertova, U Rajské zahrady, Vlkova a Krásova.
Stavba započala roku 1865 na pozemcích usedlosti Dirixka v místech, kde
stála muniční továrna a zkušební střelnice Ed. Petzolda. Hlavní budova muniční
továrny byla zachována a využita na kanceláře administrativy plynárny. Kvůli
vedlejšímu vjezdu do plynárny ze Seifertovy ulice však musela být zbourána
původní obytná budova usedlosti Dirixka (stála přes ulici naproti usedlosti Šubrtka, na jejímž místě
stojí dnes domy čp. 982 a 994).
Provoz plynárna zahájila v roce 1867. V této době zabírala
pouze trojúhelník v západní část budoucího areálu mezi Seifertovou ulicí a
ulicí U Rajské zahrady.
Součástí areálu plynárny byla i továrna na výrobu amoniaku (čpavkárna). Tu měl
v pronájmu pan Šebor. Potíže při výrobě mu však způsobovaly nedostatečné dodávky vody (problémy
s jejími dodávkami však měla i samotná plynárna). Kolem roku 1880 byla čpavkárna výrazně přestavěna.
Stavební vývoj
V letech 1882-83 byla rozšířena i samotná plynárna, a to na pozemky
usedlosti
Boudečka.
Hlavní obytná budova této usedlosti byla uvnitř areálu plynárny zachována po celou dobu
provozu (dokonce včetně části původního ovocného sadu).
Východní hranice areálu plynárny byla definitivně zafixována až v 90. letech 19. století,
kdy byla Krásova ulice vytyčena v úseku
mezi Seifertovou a Vlkovou do dnešní podoby.
V roce 1871 byl zahájen provoz na dnešním Hlavním nádraží. Relativně krátká vzdálenost nádraží od plynárny inspirovala k návrhům na
vybudování železniční vlečky pro usnadnění trasportu uhlí k výrobě svítiplynu v plynárně.
Žádný však nebyl realizován.
Během první světové války byl obecný
nedostatek koní, ale dařilo se udržet v provozu elektrárnu v Holešovicích.
Proto nákladní dopravu po Praze částečně převzaly tramvaje. Skrz celý areál
dnešního Hlavního nádraží byla položena tramvajová kolej spojující trať ve Vinohradské
ulici s tratí v Seifertově ulici. Speciálně rekonstruované
tramvajové vozy sloužily například pro rozvoz raněných vojáků do pražských
nemocnic.
Pro dopravu uhlí do plynárny tak mohla být v roce 1917 v areálu plynárny vybudována nákladní tramvajová
kolej se dvěma výhybkami a dvěma kusými kolejemi. Pro její potřebu byla i upravena mostní váha a domek vážného.
Vlečka byla napojena na tramvajovou trať v Seifertově ulici. V roce 1919
byly obě kusé koleje propojeny, čímž vznikla v areálu plynárny smyčka.
Ukončení provozu
Plynárna na Žižkově ukončila provoz v roce 1926 v souvislosti s vybudováním
tehdy nové a moderní plynárny v Michli. To spolu s omezením provozu parních
lokomotiv po elektrifikaci centrálních nádraží v roce 1928 přispělo k o něco lepšímu
ovzduší v této části Prahy (i nadále se však všude topilo uhlím). Hlavní
budovy plynárny (kromě plynojemů) stály ještě v roce 1931 (jak je vidět na
dobové letecké fotografii).
V západní části areálu byla v roce 1934 dokončena budova Všeobecného
penzijního ústavu (později postupně ÚRO, ROH a Dům odborových svazů). V 50. letech 20. století
bylo ve východní části areálu zřízeno fotbalové hřiště žižkovské Viktorky.
Galerie obrázků
Model plynárny byl vytvořen ve stavu k roku 1924.
V sekci Pracovní 3D modely naleznou zájemci
ještě i ukázky modelu pražské obecní
plynárny v Holešovicích (byl vytvořen už před delší dobou, a proto má o něco méně propracované detaily).
Fotografie Jindřicha Eckerta
Ve 12:20 SEČ, dne 26. září, někdy na přelomu 19. a 20. století
pořídil fotograf Jindřich Eckert
snímek areálu plynárny od východu z budovy
dnešní
základní školy Jaroslava
Seiferta ve Vlkově ulici.
To není replika ze hry Divadla Járy Cimrmana, ale pokus o co nejpřesnější určení okamžiku pořízení
snímku. Čas, den a měsíc byly určeny jako nejlépe vyhovující podle směru a
délky stínů. V úvahu by připadal ještě 22. březen, ale na to jsou
stromy příliš obaleny listím. Rok pořízení byl zcela jistě po postavení školy
někdy v polovině 90. let 19. století. A pokud je autorem fotografie
opravdu J. Eckert, tak zároveň také někdy před jeho smrtí v roce 1905. Je
možné, že jde o jednu ze souboru fotografií pražských plynáren pořízených
J. Eckertem v roce 1902 pro výstavu v Londýně.
Svůj fotografický aparát umístil do úplně posledního okna v učebně ve
třetím patře traktu do Krásovy ulice. Díky vstřícnosti současného vedení školy
se podařilo pořídit na podzim roku 2019 snímek s identickou kompozicí a z úplně
stejného okna (a těsně před tím, než bude výhled zakryt novostavbou
administrativního komplexu).
Postup vytváření modelu
Před započetím vlastní práce na modelu plynárny bylo třeba získat co nejvíce
dostupných podkladů – zejména situačních plánů, výkresů a fotografií. Přitom
nelze počítat s tím, že někde existuje složka
Vše k obecní plynárně na
Žižkově.
Zcela zřejmé je to u fotografií, u kterých je obzvlášť složité
projít všechny zdroje a sbírky a ověřit, že se na některé z fotografií
plynárna (nebo třeba jen její část) neobjevuje. Obvykle přitom navíc platí, že
čím méně pravděpodobný zdroj, tím zajímavější a z pohledu práce na modelu
cennější podklad to je.
Situační plány a výkresy
U plánové dokumentace tak byly nalezeny zajímavé podklady nejen ve spisech
týkajících se samotné plynárny, ale i ve spisech k regulaci území v jejím okolí
(zejména ulic), nebo dokonce ve spisech Generální inspekce rakouských drah (NA)
týkajících se stavby tramvajové vlečky. Cenným plánovým zdrojem byly
regulační a parcelační plány nalezené ve Sbírce map a plánů (AHMP) řešící
budoucí zástavbu areálu plynárny po ukončení provozu (a zároveň částečně
obsahující i původní budovy plynárny). Kvůli místy významné výškové regulaci
území byly důležité i jakékoliv plány zachycující dobové výškové kóty a průběh
vrstevnic.
Použité archivní zdroje:
Fotografie
Fotografie byly dlouhodobě shromážďovány z celé řady různých zdrojů.
Mezi nejdůležitější patří:
Pražským plynárnám (nejen této na Žižkově) byl věnován i jeden díl
Hledání ztraceného času obsahující několik vzácných (filmových) záběrů zevnitř areálu plynárny.
Spolu s již zmíněnou fotografií od J. Eckerta
měla zásadní význam pro práci na modelu letecká fotografie z roku 1931.
Areál mezi ulicemi Seifertova, U Rajské zahrady, Vlkova a Krásova je zvýrazněn žlutou barvou. Fotografie byla nalezena v ETH-Bibliothek Zürich,
Bildarchiv/Stiftung Luftbild Schweiz, kde je dostupná i v
prohlížecí aplikaci.
Georeferencování fotografií
Před použitím každé fotografie musela být nejprve co nejpřesněji určena nejen pozice,
ze které byla pořízena, ale i azimut a sklon objektivu a použitá ohnisková
vzdálenost. Teprve potom je možné z fotografií odečítat rozměry a pomocí
triangulace určovat přesnou pozici objektů.
Na obrázku vidíme vystřižené jedno políčko z filmového záběru na složiště
koksu jižně od čtvrtého peciště a vlevo i na část komínu (filmový záběr
převzat z Hledání ztraceného času, K. Čáslavský, P. Vantuch, Česká televize). Přes
záběr je předběžný zákres modelu.
Vlastní modelování
Na začátku práce na modelu plynárny bylo třeba nalézt objekty, které byly
současně zachyceny na vícero fotografiích, a tím mohla být triangulací
určena jejich přesná pozice. Pro tento účel se nejlépe hodily četné vysoké
komíny od pecí a kotelen. Zafixováním jejich přesné pozice se podařilo
ověřit kvalitu zakreslení dostupných map a provést i případné korekce mapové
kresby a průběhu vrstevnic.
Na obrázku vidíme počáteční stav modelu. Kromě již zmíněných komínů jsou
vymodelovány i první verze dalších významných budov – zejména čtvrtého peciště,
třetího peciště, exhaustovny a kondenzovny.
Výsledný model je pak možné zakreslit do libovolné dříve georeferencované
fotografie. Na obrázku je výřez z již zmíněné letecké fotografie z roku 1931.
Míra jistoty u jednotlivých částí modelu
K některým částem modelovaného areálu se podařilo nalézt více podkladů než k jiným.
Některá místa se dokonce dochovala až do současnosti (např. většina domů ve
Vlkově ulici) a existuje jejich digitální zaměření. Na místo je i možné
přímo dojít a ověřit si rozměry fyzickým přeměřením.
Některá už neexistující místa byla zachycena na vícero
fotografiích a z několika různých úhlů. U těch bylo možné (spolu s dostupnými
plány a výkresy) také poměrně přesně určit jejich pozici, tvar i rozměry. Jiná
však byla zachycena například pouze na jediné fotografii. Nebo je jejich
zamýšlená podoba zachycena jen na technickém výkresu ve stavebním projektu.
Existenci některých objektů může potvrzovat pouze zmínka v textu (např. v kolaudačním
protokolu). U některých objektů jejich existenci pouze tušíme na základě
technologické nutnosti, či analogie k obdobným stavbám jinde.
Proto jsou jednotlivé části zachyceny s různou mírou důvěry v jejich přesnost. Na obrázku
je tato míra znázorněna na barevné škále od zelené po červenou konkrétně pro model obecní plynárny.
Informace zde uvedené jsou bez záruky.
Vytvořeno: 4. listopadu 2019. Poslední aktualizace: 7. listopadu 2019
