Za Koňskou bránou

Kdys, před několika desítiletími, když na místě skvělého nynějšího náměstí Purkyňova vlnila se ještě zlatá žitniště... ↓

Dobový článek k problematice vztahu Prahy a obcí v jejím okolí

Cílem bylo přesunout hygienicky problematický provoz pokud možno mimo hustě osídlenou zástavbu, navýšit kapacitu produkce a navíc zaručit kvalitu a zdravotní nezávadnost masa a masných výrobku.

Nalezení přijatelného řešení mezi Prahou (včetně později připojených Holešovic-Buben) na straně jedné a předměstskými obcemi na straně druhé však bylo obtížné. Zejména kvůli výběru potravní daně ve vnitřní Praze, ale i kvůli praktickým otázkám a obavám obcí předměstských ze zvýšení cen masných výrobků. Svoji roli hrály i politicko-mocenské boje a ne vždy dobré vztahy mezi Prahou a obcemi v jejím okolí.

Z bubenského nádraží vedla jednokolejná vlečka, která se ještě před křížením dnešní Argentinské ulice větvila na dvojkolejnou. Nádraží v areálu jatek pak mělo koleje dokonce tři. U první (nejvýchodnější) koleje byla vykládková rampa o délce skoro 180 metrů pro snadné vykládání dobytka z mnoha vagonů najednou.

Hned u vjezdu do jatek byla staniční budova s byty zřízenců dráhy.

Naopak úplně na opačném konci vlečky, v areálu bubenského nádraží, byla zřízena dezinfekční stanice umožňující důkladné čištění vagonů přivážejících dobytek.

Na vykládkovou rampu navazoval prostor tržnice, kde docházelo k výkupu živého dobytka – hovězího, vepřového i drobného. Byly zde jak kryté tržnice, tak otevřené plochy s ohradami. V jižní části tržnice byly tři velké budovy chlévů hovězího dobytka.

Porážka dobytka se nacházela napravo od centrálního pásu ve východní části areálu. Na severní straně byla porážka vepřového dobytka, u které byly i jeho chlévy. Porážka hovězího dobytka byla na jihu, kde stál i další chlév pro hovězí dobytek. Kromě toho tu byla i dršťkárna, střevárna a tržnice masa.

Kontumační porážka byla umístěna v centrálním pásu za kůlnami pro povozy.

Část areálu porážky byla fyzicky oddělena plotem kvůli dodržení režimu potravní daně.

Hlavní vchod a vjezd do areálu byl z Vltavské ulice (dnešního Bubenského nábřeží) a řešený jako dvojitý – vlevo (na západní straně) se vjíždělo do tržnice, vpravo (na východě) do areálu porážky uvnitř obvodu potravní daně. Vchod byl zdobený dvěma tématickými sochami (údajně alegorie Trhu a Jatek).

Po obou stranách vchodu stála obytná budova (jedna v areálu tržnice, druhá v areálu porážky).

Vedle obytné budovy v areálu porážky byly ještě i boudy pro psy. Ti často plnili roli tažných zvířat řeznických povozů.

Servisní zázemí

Dále zde byla kotelna s komínem, strojovna a skladiště uhlí. Opodál stál domek s bytem strojníka a topiče.

Továrna na zpracování krve a výrobu albuminu

Provoz továrny býval propachtováván externím subjektům.

Vzhledem k dlouhodobě neúspěšným jednáním s obcemi předměstskými o jejich účasti nedošlo nikdy k plánované výstavbě pro ně určené části jatek ve východní části areálu. Alespoň provizorní porážka pro obce předměstské nepodléhající potravní dani (zejména pro Holešovice-Bubny) byla zřízena v areálu továrny na zpracování krve.

Potravní daň

Potravní daň (akcíz) se platila při vstupu do Prahy hlavně z potravin, ale i z některých dalších komodit (např. seno, dřevo nebo uhlí). Obyvatelům vnitřní Prahy znatelně zvyšovala životní náklady oproti obcím předměstským (ale paradoxně i vůči Holešovicím-Bubnům, které ani po připojení ku Praze dani nepodléhaly).

Šlo o velmi neoblíbenou daň. Původně byla příjmem státu a ten i rozhodoval, ve kterých městech a co se daní. Později však část daně zůstávala i v městské pokladně, takže i Praha měla zájem na jejím vybírání.

Existence potravní daně představovala komplikaci při zřizování ústředních jatek (o to větší, že měly být umístěny právě v Holešovicích-Bubnech). Muselo tak být vyřešeno, v jakém režimu bude nakládáno s živým dobytkem i se zpracovaným masem v areálu jatek.

Jedině maso určené pro konzumaci ve vnitřní Praze muselo být zdaněno. Zdanění probíhalo už v areálu jatek v plotem fyzicky oddělené části porážky. Na obrázku vidíme červeně vyznačenou část areálu porážky uvnitř obvodu potravní daně, ve které se pracovalo s už zdaněným masem.

Následně byly zdaněné maso a masné výrobky ve speciálním režimu dopravovány k mostu Františka Josefa I. a dál do vnitřní Prahy, aniž by podléhaly výběru daně (která byla už zaplacena v areálu jatek). Po trase byly údajně hlídky, které dohlížely, že k už zdaněnému masu nepřibude další, nezdaněné.

Vývoj po roce 1896

V následujících letech se jatka dále rozvíjela. Rostlo množství dováženého a poráženého dobytka, i když zůstala v provozu i některá jatka obcí předměstských (např. v Karlíně a na Vinohradech). Rozšiřovala se kapacita porážky, chlévů i chladírny. Zlom nastal za první světové války s všeobecnou nouzí.

Regulace Vltavy

To už se však pomalu začaly stahovat mraky nad existencí celého areálu jatek. Ten se totiž postupem let ocitl uprostřed hustě obydlené oblasti. Zároveň se už kapacita trhu a jatek i jejich technologická úroveň jevila jako nedostatečná. Začalo se proto uvažovat o zřízení úplně nových jatek na vhodnějším místě Velké Prahy. To v delším časovém horizontu vedlo k vybudování masokombinátů v Čakovicích a v Písnici (které jsou dnes však už také minulostí).

Galerie obrázků

Model ústředních jatek byl vytvořen ve stavu k roku 1896. Zachycuje areál těsně po dokončení a s už dodatečně dostavěnou továrnou na zpracování krve.

Je však třeba zdůraznit, že jde pouze o „pracovní“ (tzv. hmotový) model, jehož cílem není naprosto fotorealistické zobrazení. Více viz Pracovní 3D modely.

Práce na modelu

Po počátečních menších pokusech, modelech pražských bran a prvních větších pracovních modelech Holešovické plynárny a Starých Buben začala práce na modelu ústředních jatek.

Cílem bylo ověřit schopnost vytvoření modelu podle dostupných stavebních výkresů jednotlivých budov – půdorysů, nárysů a řezů. Modelování však usnadňoval fakt, že značná část areálu a budov se dochovala do současnosti v téměř nezměněné podobě. Bylo tak možné využít i vlastní fotografie a měření.

Na základě zkušeností z práce na předchozích modelech byla významně rozšířena funkčnost vlastními silami vyvíjené aplikace DrModel. Zejména byla vylepšena možnost seskupování 3D objektů do skupin, nově včetně hierarchií. Potřeba modelování kolejí na nádraží si vynutila naprogramování nástrojů pro automatické generování kolejí.

Použité podklady

Přehled všech použitých plánů a stavebních výkresů vidíme v aplikaci OKAP, kde je každý georeferencován (umístěn do správné pozice na plánu Prahy).

Dalším důležitým zdrojem byla publikace Moutvic Miroslav: Ústřední jatky města Prahy v Holešovicích 1895–1951. Documenta Pragensia Monographia, vol. 16, AHMP a Scriptorium, 2007. Ta obsahuje situační plán jatek ve stavu po jejich výstavbě, upřesnění skutečně realizovaných staveb a také několik fotografií, byť jde o fotografie až z pozdější doby.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu

Na přiloženém obrázku je barevným odstínem od zelené, přes žlutou až po červenou znázorněno, s jakou mírou jistoty je to které místo vymodelováno. S velkou jistotou jsou vymodelována zeleně zbarvená místa a objekty. Místa, pro které nebyly dostupné dostatečné podklady, jsou do červena.

Další výstupy z modelování

 

---

Informace zde uvedené jsou bez záruky.
Vytvořeno: 17. března 2018. Poslední aktualizace: 21. ledna 2025