Pražské opevnění v 19. století
Ještě ve druhé polovině 19. století byla Praha v tehdejších svých hranicích
uzavřena pásem hradeb. Kromě menšího úseku gotického opevnění z Karlova do
Nuselského údolí šlo o barokní opevnění, jak se dodnes zachovalo na Strahově a
na Vyšehradě. Vstup do Prahy byl možný pouze prostřednictvím deseti silničních
bran (z toho tři sloužily jako průchod pevností na Vyšehradě a zachovaly se do
současnosti). Další brána, Písecká, se zachovala na Hradčanech. Kromě
silničních bran byla v roce 1845 ještě proražena opevněním brána železniční na
dnešním Masarykově nádraží. Ale i ta se na noc zavírala.
Představit si podobu již neexistujícího opevnění Prahy může být obtížné,
zejména v místech, kde se nacházely brány. Tento text se pokouší o virtuální
hmotovou rekonstrukci bran Poříčské, Železniční, Nové (Vídeňské) a Újezdské,
včetně jejich nejbližšího okolí kolem roku 1860. Tedy těsně před zrušením
pevnostního statutu Prahy a před počátkem demolice jejího opevnění.
Poříčská brána
Poříčská brána stála na křižovatce dnešních ulic Na Poříčí, Na Florenci a
Těšnov. Až do roku 1858 byla v barokní podobě a její průjezd byl situován o
několik metrů severněji od osy ulice Na Poříčí, čemuž odpovídala i původní
uliční čára domu čp. 1059-II.
V letech 1858 a 1859 došlo kvůli zvýšení dopravní propustnosti ke zazdění
staré brány a vystavění nové brány v ose dnešních ulic Na Poříčí a Sokolovská,
čímž brána ztratila velkou část obranného významu. Brána ve stylu tudorovské
gotiky sloužila už jen pro regulaci vstupu osob do Prahy a pro ochranu
potravní čáry – výběr akcízu.
Málo zmiňovanou skutečností je, že původní
barokní Poříčská brána byla ve své hmotě zachována, podobně jako na Újezdě. Na vnitřní straně byl prostor adaptován
(patrně na obchod) a na vnější strany byla zazděna tak, že v hradební zdi
nebyla rozpoznatelná.
Železniční brána
Železniční brána (šlo o šest samostatně zavíraných průjezdů, každý pro jednu
kolej) byla dodatečně vestavěna do kurtiny mezi bastionem XXII (sv. Kryštofa)
a XXIII (sv. Mikuláše) v roce 1845. Uprostřed mezi průjezdy bylo šest krytých
stání pro vagony, s vjezdy pouze z vnitřního nádraží. Rozdělovala tehdejší
nádraží Stání dráhy (dnes Masarykovo) na vnitřní a vnější část.
Před branou byl hradební příkop překlenutý dvěma mosty, každý pro tři koleje.
V případě vojenského ohrožení města mohly být mosty odstraněny. Stavba
brány (včetně zřícení její části) je detailně popsána v knize pana Honse
„
Velká cesta“, vydané k výročí prvních sta let Olomoucko–pražské dráhy.
Nová brána
Po špatných zkušenostech ze švédského obléhání byla původní gotická (Kutno-)Horská
brána zrušena a přesunuta z dnešní Hybernské ulice směrem na jih,
blízko k východnímu cípu Senovážného náměstí.
Tam měla být méně zranitelná dělostřeleckým ostřelováním ze žižkovských svahů.
Následně dostala jméno Nová, někdy též Vídeňská. Až do okamžiku bourání hradeb
se zachovala ve své původní barokní podobě.
Újezdská brána
Brána na Újezdě byla mezi pražskými branami specifická tím, že před ní byl
vybudován ravelin pro zvýšení její obranyschopnosti. V původní barokní podobě
respektovala vojenskou zásadu doporučující, aby průjezd branou nebyl přímý,
ale lomený – tím se mimo jiné zvyšovala odolnosti proti proražení brány
výstřelem z děla.
V roce 1862 došlo podobně jako u
Poříčské brány k její přestavbě zaměřené na zvýšení dopravní
propustnosti a odhlížející od jejího vojenského významu. Narovnáním průjezdu
do přímky v ose ulice se původní vnější portál ocitl zcela mimo ulici (a se
zazděnými průchody se zachoval se až do demolice hradeb v letech 1891–92). I
na vnitřní straně byly ponechány zbytky původní barokní brány a celek působil
poněkud podivně.
Karel Pták a fotografie novoměstských bran
Karel
Pták (*1839 †1911) působil od roku 1861 jako fotograf se
sídlem ve Štěpánské ulici čp. 642. Svůj soubor fotografií čtyř
novoměstských bran nafotil v letech 1873 až 1874. Zdá se, že nejprve v roce
1873 vyfotil
Poříčskou bránu – patrně už s vědomím
blížícího se okamžiku její demolice.
Následně si uvědomil dokumentační hodnotu snímku a oslovil městskou
radu s nabídkou na fotografické zdokumentování všech doposud stojících
novoměstských bran, vždy po dvou kusech (myšleno asi vnitřní a vnější stranu
každé z bran), ve formátu 15” × 18” a za cenu 36 zl. Nabídka byla přijata na
konci července 1874, tedy již po zahájení systematického bourání hradeb. Další
tři brány – Novou, Koňskou a Žitnou (Železniční už v té době nestála)
tak fotil opravdu na poslední chvíli, když už byly rozebírány hradby po jejich stranách. Vzhledem
k těsné kompozici záběrů to však na fotografiích není patrné. Fotografie řádně
dodal a odměna mu byla vyplacena, jak o tom informuje
k 29. říjnu 1874 ředitel Hospodářského úřadu města Prahy pan Jenšovský.
Fotografie Poříčské brány byla využita jak při vytváření modelu, tak i pro fotomontáž
obsahující jak původní fotografii z roku 1873, tak novodobou fotografii z roku 2017
a nakonec i vytvořený virtuální model.
Galerie obrázků
Další ukázky pražských bran a opevnění jsou v sekci
Pracovní 3D modely.
Videoukázka
|
|
Vizualizace dnes již neexistujících bran pražského opevnění – Poříčské, Železniční, Nové a Újezdské.
|
Modely pražského opevnění byly poprvé prezentovány na konferenci
„Město a jeho hradby“ pořádané Archivem hl. m. Prahy v roce
2017, a následně pak publikovány v textu „Virtuální
rekonstrukce podoby pražského opevnění 19. století“ ve
sborníku Documenta Pragensia XXXVIII vydaném v roce
2019. ISSN 0231-7443.
Poslední aktualizace: 26. října 2024
